Igor Šebo přirovnává Nuselský most dennímu chlebu
Na jevišti dokáže s diváky tak trochu i laškovat. Písně v podstatě interpretuje pěvecky a herecky. Igor Šebo si tento svůj osobitý projev drží už od počátku dráhy. Na jeho interpretaci měly pravděpodobně vliv jeho herecké počátky v Prešovském divadle. Zkušenosti s mluveným slovem získával v rozhlase. Vystudoval vysokou školu v Bratislavě. Díky náhodě se setkal s Lubou Hermanovou. Přišla na jeho koncert a vzápětí mu nabídla spolupráci. Možnost účinkovat na jevišti s Miroslavem Horníčkem na sebe nedala dlouho čekat. Na první vystoupení s Mistrem v Plzni vzpomíná jako na léčbu šokem.
„S panem Horníčkem jsme se domluvili, že on bude zpovídat mě a já k tomu ještě zazpívám. Vlezl jsem na jeviště a ouha – pan Horníček povídá: Tak se ptej. Diváci se sice smáli, ale mně do zpěvu ani skoku nebylo. Každá minuta se táhla hodiny. Váha by ukazovala jejich hmotnost kolem tuny.“
V tomto roce vydal Igor Šebo další řadové album – Nuselský most. Zpívá písně Jiřího Toufara s texty Tomáše Rorečka. S tímto textařem se poprvé setkal při křtu svého debutového alba v roce 1993 v Divadle Na zábradlí. Pak se dlouho dobu neviděli. „Dozrál čas a jeden text se mi velmi zalíbil. Přes elektronickou poštu se mi podařilo pana Rorečka sehnat,“ říká Igor Šebo a dodává: „Ovšem bylo by potřeba vymyslet nové texty. Přinesl mi dalších devadesát skladeb. Nakonec jich zbylo třicet. Tomáš dokáže textem přímo zamířit a střelit na branku. Používá jednoduchá slova, ale v takových souvislostech, že posluchač má pocit ironie a humoru. A to bylo velmi zajímavé.“
Dále prozradil, jak spolu všichni tři hledali společný klíč - zmapování vztahů mezi lidmi. Některá skladba je osobní, jiná o pocitech. K Nuselskému mostu nemá Igor Šebo daleko. Občas pod ním chodí. Vnímá ho v mlze, ve slunci. I tento most spojuje dvě strany, ale je též opředený smrtí…
„Původně se CD mělo jmenovat Vlci – Toufar, Roreček a Šebo. V každém textu se obraz vlka vyskytuje. Album by pak mohlo vyznít tvrdě, ale ono takové není. Pro mě tento most nepředstavuje smrt. Chleba je též nutný k životu a tím se také můžeš zadusit. Nuselský most je obrazně řečeno naším každodenním chlebem.“
Igor Šebo se osobně necítí být zpěvákem. Sám se do textování nepouští, spíš jen shromažďuje nápady. Mikrofon vnímá jako pracovní nástroj, ke kterému nemá žádný vztah. „Horší je to se zvukařem, ten je na konci té šňůry a může všechno zhatit.“
Dokáže diváka výrazně zaujmout. Skladbám nebo danému textu prý musí věřit. Upřesňuje, že při svých vystoupeních nikdy nezpívá jedno a to samé. Díky tomu snadno zdolává případnou únavu nebo splín. „Gró sice zůstává, ale měním sled písní. Pak to obyčejně dělám tak, že na začátek zařadím smutnější skladby k poslechu. Tím se uvolním.“
Některé písničky má na repertoáru i dvanáct let a přesto ho nenudí. „Obyčejně je vyřadím, když už cítím, že je to jen zpívání. Tedy když písnička ztratí duši. Nezajímá mě zboží na jednu sezónu.“
K některým se časem vrací. Při vystoupení si potřebuje nejen on ale i divák odpočinout. Někdy se posluchači dostanou do katarze. V sále je najednou ticho jako ve zpovědnici. „Když toto nastane, tak to vnímám. Obyčejně pak lidé málo tleskají, to je ten správný okamžik ponoru. Když jsem začínal, nedokázal jsem energetickou sílu dostatečně vychutnat. Dnes už vím, co s tím, a užívám si. V některých momentech jsem v průběhu večera strašně nahatý. Tato katarze nastává v různých okamžicích na jiných místech. Je to prostě osobní věc mezi mnou a divákem. V podstatě úplná detektivka, která mě baví,“ uzavírá Igor Šebo.
6.4.2004 Josef Meszáros
No Comments