To je C´est la vie Igora Šeba

Představení C´est la vie, režírované Petrem Gáborem, je navýsost evropským kulturním počinem, a to každým detailem. Je to divadlo i koncert i kniha i život sám. Kabaret či šansonový recitál, jehož premiéra, spojená s křestem stejnojmenného CD, potěšila milovníky dobré pantomimy a šansonů v Redutě 22. dubna, překvapil jazykovou pestrostí. Jak Denisa Marková,tak neméně dobře pěvecky vybavený Igor Šebo předvedli spolu s herci (Zdeněk Tomeš, Lucie Julínková a Erik Demko), co si představují podpojmem "evropský kus". Zazpívali německy, anglicky, italsky, francouzsky, polsky, slovensky i česky, v maďarštině zazněl dokonce i pěvecky náročný hit z 20. let "Somorú vasarnap" ("Přesmutná neděle"), tolik milovaný spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. "Nešlo mi při výběru o typickou píseň toho kterého národa, o nějakého reprezentanta, ale vybral jsem vždy takovou, která svou zemi původu nějak přesahovala," říká tvůrce představení "C´est lavie" Igor Šebo. A tak se do výběru dostal třeba hit slavného polského kabaretu Piwnica pod baranami o sladké "Skrzypek Hercowicz", který je spojen jak s Ewou Demarczyk, tak Osipem Mandelštamem; proslulý song"Lily marlene" či "Parole". Však také místo, kde se děj odehrává - nádraží - je směsicí jazyků,počátků a konců, očekávání a loučení, ale i zklamání, smutku, tedy toho všeho, čím jsou šansony plné, čím tolik dojímají a proč je tolik lidí miluje. "Šanson, to je především způsob interpretace, ne jen sled tónů,obyčejné zpívání. Vždyť šanson může být třeba blues, vlastně cokoli, co je uvěřitelné a plné emocí," vysvětluje Igor Šebo, divadelní dramaturg,rozhlasový redaktor, moderátor, ale především zpěvák, který byl v minulosti jevištním partnerem Ljuby Hermanové a Miroslava Horníčka.Vydal čtyři sólová alba (poslední byl Nuselský most) a od dubna vystupuje v Redutě se svým vlastním recitálem (reprízy: 11. 5. a 17. 6.)